Rozhovor Yogi - okresní fáze #2 08.2010

Zlewon: 1. Ahoj Yogi. Vývoj, kterým jsi prošel jako hudebník a skladatel za posledních 20 let, je pro mě opravdu pozoruhodný. Začínal jsi s jednoduchým, syrovým punk rockem ve SMAR SW a pak jsi se na albech "Świadomość“ a "Suicide“ stočil k zvuku spíše hlukem. Zajímalo by mě, co tě inspirovalo k tomuto směru? Prozkoumával jsi tato hudební území postupně, nebo byl radikální průlom ovlivněn konkrétními alby a literaturou (životem?)? V té době jsem tu nebyl, takže když se podívám jen na chronologii alba, je to přinejmenším překvapivé. Na obálce alba "Walczmy o swoim praw“ ​​(Boj za svá práva) vypadáš, jako bys vystoupil z punkového módního časopisu (bez urážky), jen abys o pár let později vydal album, které zní jako, nedaleko od nich, Neurosis inspirovaná Allenem Ginsbergem.

Yogi: Nevypadali jsme jako v časopise; žádná kapela v Polsku tak nevypadala, takže to nebyl žádný módní výstřelek. I tehdy jsme byli "předchůdci“ punkového hnutí v Polsku. ;)

Začínali jsme tím, že jsme hráli, jak nejlépe jsme uměli, tedy "tři akordy, křičící naše ksichty“. Postupem času se člověk naučí hrát trochu zajímavěji a už se nespokojí s jen tak ledajakým riffem. Začne hledat vlastní výrazové prostředky, které co nejpřesněji odrážejí to, co chce ve svých písních říct. Knihy, které jsme četli, a poslouchání hudby od stále širšího publika jistě ovlivnily náš vývoj, jak textově, tak hudebně. Dospěli jsme a naše hudba dozrávala s námi. Každé další album bylo krokem "vpřed ke smrti“. To byl jeden z důvodů, proč jsme se s Ninjou po "Walczmy o swoim praw“ ​​(Bojme za svá práva) rozešli - on chtěl, aby další album bylo "stejné“, zatímco zbytek chtěl růst a jít dál. Tehdy jsme poslouchali spoustu různé hudby, která šla za hranice takzvaného "punk rocku“ - takže jsme se ho obešli bez něj.

Co se týče alba "Suicide“, hudební dopad, který na mě zanechalo živé vystoupení Neurosis v Berlíně (podle mého názoru na vrcholu jejich kariéry, kdy hráli materiál z alb Souls at Zero a Enemy of the Sun), je nepopiratelný. Poslouchal jsem tato alba každý den po dobu jednoho roku na plný výkon 300 wattů. Myslím, že jsme si na "Suicide“ vytvořili vlastní atmosféru a asociace s Neurosis pramení spíše z monumentality a délky písní.

Když jsem se o několik let později dozvěděl, že ti buranové z Neurosis si užívali lov, litoval jsem, že nejsem jedním z největších propagátorů jejich hudby v této zemi.

2. Navzdory slabému zvuku považuji "Suicide“ za jedno z nejlepších (ne-li za nejlepší) alb polské nezávislé scény. Dodnes zůstává podceňované. Žasnu, že i přes plynutí času si většina lidí spojuje SMAR SW s hity jako "Nie ma piwo“ (Žádné pivo) spíše než s posledním obdobím kapely. Vy jste asi byli tak trochu obětí té skladby, že? Jaký je váš názor na album z dnešního pohledu a proč si myslíte, že bylo tak špatně přijato, když mnoho lidí stále neví o jeho existenci?

Je škoda, že jsme tohle album nemohli nahrát se stejným zvukařem, jakého jsme použili pro "Świadomość“, ale na stejnou notu můžu říct, že "Walczmy o swoim praw“ ​​by znělo jinak, kdybychom ho nahrávali v "zkušeném“ studiu místo v Rádiu Opole, kde jsme byli první punkovou kapelou, která tam nahrávala, a trvalo nám tři dny - dnes si to těžko představit - nahrát a mixovat album v tak krátké době. "Suicide“ obvykle podceňovali ti, kteří ho neposlouchali, nebo ti, kterým "pódiová slušnost“ bránila říct o naší práci dobré slovo. V té době nebylo mnoho kapel hrajících podobnou hudbu; lidé na koncertech chtěli slyšet staré, známé písně a jako vždy reagovali s rezervou na nové věci. O pár let později se stala módní Neurosis a mnoho z nich si naše album vzalo do ruky. Jsem rád, že tehdy byli lidé, a stále jsou, kterým se to opravdu líbilo. Nikdy jsme se necítili jako otroci "Nie ma piwo“ (Žádné pivo). Je to bezva track (hit na mnoha večírcích v této zemi a díky své jednoduchosti jedna z prvních písní, které hrály mladé punkové kapely), jehož humornou genezi jsem podrobně popsal na webu SMAR SW. Od samého začátku jsme měli v našich písničkách hodně co říct vážnější formou a kdokoli, kdo se ke SMAR SW stavěl prizmatem toho refrénu, je prostě hloupý nebo nečestný.

3. Vyšlo album "Suicide“ na CD? Je ještě někde k dostání? Láká vás vydat remasterovanou reedici?

Toto album jsem vydal na CD v limitované edici 100 kusů (dostalo se hlavně mezi přátele), poté, co jsem několik let čekal, až mi Pietia z QQRYQ vrátí "master tape“ (dávám to do uvozovek, protože nevrátil originál - zřejmě se ztratil), aniž bych se vůbec zmínil o vydání kazety. Jasně, je lákavé vydat reedici, ale nemám čas se o všechno starat a nechci, aby na mé hudbě vydělával nějaký další idiot. Před pár lety jsem souhlasil s tím, že Zima bude vyrábět trička SMAR SW (i když měla vypadat jinak), ale nikdy mi to nezmínil, ale to je asi standardní praxe v takzvané "scéně“. Jsem pohlcen tím, co dělám každý den, ať už je to hudba nebo nějaký online projekt, a chybí mi energie na ripování a zveřejňování starých koncertů nebo stahování CD na webu SMAR.

Možná s tím po vydání nového alba THCulture něco udělám. Vím, že na to hodně lidí čeká, protože mi o tom pořád chodí e-maily. Buďte trpěliví...

4. Po albu, které zpečetilo konec SMAR SW, jsi založil ještě experimentálnější kapelu THCulture. Brzy vydáváš nové album. "Transe Noise Voice“ bylo trochu syrovější než tvůj debut, dokonce trochu industriální a evokovalo asociace s Killing Joke z 90. let. Jakým hudebním směrem jsi se ubíral na svém nejnovějším albu? Píšeš ho prakticky sám. Chtěl jsi mít na jeho celkový design úplný vliv, nebo jsi se s ostatními hudebníky rozešel přirozeně?

U tohohle zvuku je to otázka lidí, se kterými nahráváte, a především zvukaře - co umí a kolik na to máte času. Každé album, které jsem nahrál, znělo naživo jinak a jinak vyšlo i ve studiu. Pro nové album "Tea Age Culture“ jsem si nestanovil žádný konkrétní směr, kromě toho, že jsem chtěl natočit album bez písní ve 4/4 taktu (jeden existuje ;) ). Album rozhodně nebude tak dobře zprodukované jako to předchozí, protože jsem si všechno nahrával, mixoval a programoval sám, doma, bez profesionálního vybavení. Ale je mi to jedno. Jsem rád, že se můžu o svou hudbu podělit a že to bude album, na kterém budu moci pracovat, jak jen budu chtít. Jediné, co mě omezovalo, byla moje lenost a nedostatek dobrého vybavení - ale to mě tolik netrápí. Vyrůstal jsem na "Kasprzaku“ a nahrával koncertní kazety, které jsou pro "dnešní posluchače“ téměř neslyšitelné. Hudba mluví sama za sebe, i když je nahrávka trochu hlučná ;)

Hraní sólo v posledních několika letech nebyla úplně moje volba. Ovlivnilo to, že se Krzysiek, poslední bubeník v THCulture, se kterým jsme nahráli "Trance Noise Voice“, přestěhoval do Drážďan, takže nebyla možnost pokračovat ve zkoušení a práci na novém materiálu. Takže jsme s baskytaristou Jackem chvíli hráli za podpory počítače. Naše cesty se ale rozešly. Vždycky mě nejdřív zajímal obsah, pak až forma, a Jacek tomu moc nevěnoval pozornost - přiklonil se k jazzu. Protože si cením upřímnosti, nechtěl jsem v tom pokračovat a rozhodl jsem se hrát sólo, dokud jsem nepotkal lidi, se kterými jsem cítil něco víc společného než jen "hraní pro hraní“. Nebo jsem možná myšlenku DIY vzal příliš doslova ;). Když jsem

před pár lety hrál svůj první koncert v THCulture sám, měl jsem velké obavy z toho, jak na to lidé zareagují. Všichni byli zvyklí, že hrajeme jako kapela atd., a pak přijde nějaký chlap, zapne notebook, zahraje na kytaru a zpívá. Dokonce jsem plánoval vytisknout Krzysieka a Jacka v měřítku 1:1 a umístit je na pódium ;) protože samotného je tu trochu prázdno. Po prvních pár sekundách trémy jsem se cítil naprosto v klidu, protože jsem věděl, co hrát, a nemusel jsem se starat o to, jestli to baskytarista a bubeník taky vědí? Nacvičili si to? Udělají chybu? atd.

5. Je tu ještě Robi Y Loretta, kde se věnuješ elektronice. Slyšel jsem komentář: "Nechápu, jak někdo, kdo dříve hrál punk rock, může najednou začít hrát techno.“ Pro mě je to očividný nesmysl, protože vedle HC/punku poslouchám spoustu elektroniky, ale ze zvědavosti se ptám, jestli se stále považuješ za punkáče? Sleduješ stále HC/punkovou scénu v Polsku? A budeš i nadále fungovat pod pseudonymem Robi Y Loretta?

Robi Y Loretta nemá s technem nic společného - podle mého názoru. První album "365 Days“ vzniklo během mého prvního roku s počítačem a jsem rád, že jsem tento nástroj mohl takto využít. Naučil jsem se zpracovávat hudbu sám a už nemusím platit za studio ani se dívat na hodiny při nahrávání. Samozřejmě bych dal přednost živým hudebníkům před samply, ale hraní s počítačem má své výhody. Tento projekt Robi Y Loretty také vznikl z dočasného útlumu v THCulture. Měl jsem nápady a možnosti, ale estetika se k THCulture nehodila, proto ta úvaha. Druhé album "Don't Forget Fallujah“ vzniklo spontánně po tragických událostech ve Fallúdži. Totéž platí pro projekt DidgeridooDigital - trochu hraji na didgeridoo, tak proč nenahrát pár skladeb? Hrával jsem punk rock? Upjatá hlava nemá s punk rockem nic společného, ​​takže to není můj problém, ale problém těch, kteří si formulují "své“ názory. Momentálně nevím, jestli vyjde další album Robi Y Loretta - prozatím se soustředím na nové album THCulture. Rozhodně neplánuji s hudbou přestat a uvidíme, pod jakým názvem nebo přezdívkou to bude - právě jsem si koupil novou kytaru (moje předchozí byla 17 let stará), takže znovu objevuji radost z hraní ;)

Nesleduji žádnou "scénu“ - podle mě nikdy žádná neexistovala; byly tu a tam skupinky lidí spojené s určitými kapelami, labely nebo zinovými časopisy. Nemám o ní jako celku dobrý názor. Jako o každé skupině lidí, i na té takzvané "scéně“ byli a stále jsou skvělí lidé i obyčejní šmejdi, stejně jako v reálném životě. Už pár let provozuji rAdios.cz a když najdu nějakou zajímavou hudbu, pozvu kapelu, aby hrála na rAdios, ale to už jde daleko za hranice takzvaného punk rocku. Pokud jde o punk rock, myslím, že jsem v mládí potkal naživo více zajímavých kapel než teď. Uvědomuji si, že tehdy byla hudba také "čerstvější“.

Pořád se cítím jako punk a anarchista a nevím, jaký vliv na to má hudba hraná na daný nástroj. Mám podezření, že názory, které citujete, pocházejí od lidí, pro které je punk jen nějaký vágně definovaný hudební žánr a "punking“ znamená poslech té či oné hudby spolu s jakoukoli estetikou, která je momentálně v módě.

6. Při pohledu na textovou vrstvu THCulture mě napadla otázka: Vidíte vůbec nějakou naději pro společnost, pro lidstvo? Erich Fromm naznačil, že změny k lepšímu nastanou, až si lidé kompletně zrekonstruují své nitro a své postoje k životu. A co vy?

Pro každého z nás existuje jen jedna naděje - žít podle své vlastní vůle. Není to snadné ve světě, kde je všude bezpočet lidí, kteří vám říkají, co byste měli a neměli dělat. Většina se bojí převzít odpovědnost za svůj vlastní život a dělají další kompromisy, protože je to pohodlnější, protože jsou "ve stádu“ a nevyčnívají z ostatních. Pak, aby se ospravedlnili, blábolí o tom, jak už dospěli, že jiná cesta neexistuje, že když to neudělám já, udělá to někdo jiný a peníze letí jako voda.

Myslím, že v průběhu lidských dějin vždy existovala malá skupina lidí, kteří zpochybňují existující realitu a snaží se ji změnit s různou mírou úspěchu. Myslím, že tato skupina zůstává v procentech konstantní; i když se v určitých chvílích zdá, že "my“ rosteme, o chvíli později se "naše“ řady zmenšují. Tento pocit růstu pravděpodobně jednoduše souvisí s tím, že jiné skupiny se zajímají o určité "problémy“, ale o vaše jiné "problémy“ je nezajímají.

Existuje také silná skupina, která vzkvétá ze statu quo a profituje z toho, že my ostatní dřeme dřinou, nebo se chováme jako kápo (úředníci, policisté nebo kněží) a daří se jim o něco lépe než obyčejné lůze. Proto systém vymyslel tolik způsobů, jak vzpurné jedince dostat zpět do správné pozice. Pro zbabělce a konformisty mají "mrkev“ v podobě "utáhněte si opasek“, "zbohatněte“, "můžete být jedním z nás“, "všechno máte na dosah ruky, vezměte si půjčku a dřete celý život“ - jako útěchu vám dáme novou televizi nebo auto a nějaké barevné haraburdí, příští rok bude ještě "lepší“ televize a auto - a tak blázen pokračuje donekonečna - propaganda a reklama dostatečně roznítí vaši nenasytnou chuť k jídlu, zatímco barevné obaly a "třpytky“ zakryjí fakt, že produkt je nekvalitní, zábava levná a za tím vším se skrývá všeobjímající prázdnota, kterou vám prodávají. Pro ty pár, kteří se bojí méně, mají solidní "klacek“. Každý z nás může pozorovat, jak to prožívají naše vlastní komunity: lidé z WiP (Žádosti o život) šli pracovat do UOP (Úřadu státní ochrany), anarchisté k soudům a veřejným úřadům, členové punkových kapel k policii a celnici, ateisté se žení v kostele a křtí své děti, obyčejní dělníci bojující proti odborům a podporující kapitalismus jsou v této zemi naprostá zvláštnost a tak dále.

Nevidím řešení na společenské úrovni, pouze v rámci jednotlivce. Žiji si svůj život a o zbytek se nestarám. Pokud chce být někdo šmejd nebo parchant, který vykořisťuje šmejdy, co můžu dělat? Jediné, co můžu udělat, je dokázat svým vlastním životem, že existují i ​​jiné cesty, stejně jako mi mnozí ukázali, a díky tomu jsem měl a stále mám odvahu si svůj život co nejvíce přizpůsobit.

7. V Polsku už dva roky probíhá z pochopitelných důvodů (peníze) kampaň proti síti Dopalacze.pl. Na druhou stranu stále častěji slýchám názory lidí, kteří si hrají s psychoaktivními látkami, že tyto designové drogy jsou ve skutečnosti dost špatné a nebezpečnější než to, co se dá sehnat "na ulici“. Jaký je váš názor na legální drogy?

To není pro mě; budu se držet přírody, která zajistila, že psychoaktivní rostliny existují na každém kontinentu. Po tisíce let je lidé používají k "přeprogramování“ mozku, k opětovnému propojení s vlastní přirozeností nebo jako lék na mnoho neduhů. Alespoň vím, co konzumuji, a když si vypěstuji vlastní, můžu ovlivnit kvalitu. Kromě šalvěje v legálních drogách pravděpodobně není nic přírodního. Soudě podle cen se neliší od svých protějšků na "černém trhu“ - vydělávají peníze a těží z prohibice drog stejně jako mafie. S touto situací - s prohibicemi - jsou spokojeni, protože i když je látka zakázaná, v laboratoři zmanipulují pár molekul a jdou dál. Kdyby si lidé mohli pěstovat vlastní rostliny a získat prvotřídní produkt prakticky zadarmo, nikdo by si nekupoval drahé náhražky konopí.

Celá historie ukazuje, že prohibice ničeho nedosahuje, kromě kriminalizace tohoto jevu. Jediní, kdo z toho těží, jsou drogová mafie a policie. Ti první mají za svůj produkt vysokou cenu, zatímco ti druzí si mohou rozšiřovat své řady tím, že se

místo skutečných zločinů bankéřů a korporací vypořádají s neškodnými "narkomany“. Kromě toho žádný pes nekouše svému pánovi ruku. A politici mají čím strašit veřejnost a "dokazovat“, když zatknou nějaké drobné dealery (konkurence mafie), jak chrání vaše děti a vás.

Mám podezření, že kampaň pramení ze skutečnosti, že drogová mafie, úzce spjatá s politiky, přišla o značné množství peněz, když "středoškoláci“ sáhli po legálních drogách místo po vlastních produktech.

Podle mého názoru by všechny látky, zejména rostliny, měly být legální, stejně jako jejich produkce a pěstování - jen to zaručuje vysokou kvalitu, výběr a vliv na to, co člověk konzumuje. To také znamená, že o tom všem můžeme svobodně diskutovat, sdílet zkušenosti a diskutovat o možných důsledcích užívání určitých látek. A věznice se neplní nevinnými lidmi, kteří neudělali nic špatného, ​​kromě toho, že raději využili něčeho jiného, ​​z čeho by mafie nebo stát nemohli profitovat.

Podle mého názoru se v Polsku na prohibici drog nic nezmění, dokud bude u moci Vatikán (který se zabývá léčbou "drogově závislých“, aby je přiměl brát drogy jako Ježíš místo heroinu, a praním špinavých peněz z obchodu) a CIA, která sklízí největší zisky z globálního obchodu s drogami. Nic se nezmění, dokud budou lidé věřit, že pokud je něco špatně pro ně, mělo by to být zakázáno i ostatním, i když jim to neublíží.

31. května izraelská komanda zaútočila na Flotilu svobody. Zemřelo více než tucet lidí. Svět zuřil. Mezitím USA, které mají skutečnou moc zasadit Izraeli ekonomickou ránu prostřednictvím sankcí a možná i ukončit konflikt, mlčí (což není překvapivé). Myslíte si, že existuje nějaká skutečná cesta k míru pro Palestinu?

Touto cestou je neochvějný odpor Palestinců a úplný bojkot Izraele takzvanými "západními společnostmi“. Bohužel mnoha lidem je to jedno a nic s tím nedělají. Jediné, co by mohli udělat, je přestat nakupovat produkty od izraelských společností, stejně jako od těch, které investují do nelegálních osad nebo do izraelské infrastruktury. Nalezení a seznámení se s těmito informacemi zabere odpoledne. A bojkot je nejúčinnějším mírovým způsobem boje proti nežádoucím jevům. Ani Spojené státy, ani Izrael nemají zájem o mír, protože jejich průmysl je primárně spojen se zbraněmi a bezpečností, takže válka je jejich denním chlebem a přílivem hotovosti. Žádné žádosti ani výhrůžky vůči Izraeli nebudou fungovat, protože vládnou Spojenému království, Evropě nebo "mezinárodním institucím“. Pokud přímo neřídí zemi, ovládají korporace a finanční sektor, a tím jsou schopni ovlivňovat politiku jednotlivých států. To je například jasně vidět v naší zemi. Žádná "polská“ vláda nikdy Izrael neodsoudila; kupují si od nich zbraně a bojují jako žoldáci v jejich válkách. Je hanebné a potupné sloužit sionistům v jejich zločinných aktivitách.

Je zajímavé,

že k "exilu“, který tvořil základ izraelské státní ideologie po neúspěšném povstání v letech 66-73 n. l., nikdy nedošlo. Římané se zpravidla neuchylovali k přesídlení dobytých národů a s příchodem Arabů většina Judejců přijala islám a asimilovala se do společnosti. Dnešní Palestinci jsou tedy přímými potomky starověkých, asimilovaných Judejců. Tyto teze jsou pro dnešní globální sionistické hnutí neuvěřitelně revoluční a ikonoklastické. Historiografie převládající v Izraeli a ve všech židovských komunitách nabízí zcela jinou odpověď na otázku, kam Židé vlastně odešli po neúspěchu povstání v roce 73 n. l. A proč v následujících stoletích Palestině dominovali... Palestinci. Izraelští historici a po nich i mezinárodní historici vysvětlovali, že Židé zmizeli, protože byli vysídleni. To je lež. Nikdo Židy nevysídlil - zůstali v Palestině a právě proti nim bojovali sionisté, kteří v roce 1948 založili stát Izrael. A bojují proti nim dodnes. Zakládající mýtus státu Izrael, tato diaspora rozptýlená po celém světě a doufající v návrat, se proto může ukázat jako propagandistický výmysl. A vznik Izraele byl vším, jen ne aktem historické spravedlnosti. Tehdy, v roce 1948, byla Palestina odebrána svým právoplatným, věčným vlastníkům. Sionismus by se proto rovnalo uzurpaci a přivlastnění si půdy lidmi, kteří na ni neměli žádná práva.

Podobnou leží je umělá etnická příslušnost Židů. Židé nikdy netvořili jeden národ, ale pouze volné seskupení různých semitských kmenů, které přijaly judaismus. Důkazem toho je existence judského království Himjan na jihu Arabského poloostrova a židovských Berberů v severní Africe. Jejich potomky jsou sefardští Židé, kteří žili ve Španělsku během středověku. Podobně aškenázští Židé z východní Evropy, včetně Polska, nepocházejí z Izraele a nikdy tam neexistovali. Jsou etnickými potomky Chazarů. To dokazují filologické analýzy, které naznačují, že jidiš je směsicí němčiny a chazarštiny.

Tyto analýzy jsou světu již dlouho známé, ale byly potlačeny a odsouzeny k zapomnění, protože zpochybňovaly raison d'etat - a dokonce i samotnou existenci státu Izrael.

Existence židovských komunit téměř na všech kontinentech a mezi všemi antropologickými typy má obrovský význam. Obecně přijímané sionistické vysvětlení, že všichni Židé pocházejí z Palestiny a po židovské válce v prvním století n. l. se rozptýlili po celém světě, je také naprostý nesmysl. Vzhledem k tomu nemá Izrael právo nazývat se židovským státem - měl by se nazývat sionistickým státem.

Zakladatelé sionistického hnutí zfalšovali historii a vytvořili rasistickou ideologii, která nadále ospravedlňuje činy státu Izrael. Židovský národ jako takový nikdy neexistoval. Existovalo pouze mojžíšské náboženství, které sjednocovalo nejrůznější etnické skupiny.

9. Vrátím se k SMAR SW. Na svých webových stránkách jste napsal, že jste vydal album "Walczymy o swoim praw“ ​​(Bojujeme za svá práva) u Silvertonu, protože žádný nezávislý label se s jeho vydáním neobtěžoval. Napsal jste, že důvodem bylo být v souladu s trendy doby. Také jste napsal, že nezávislá a "závislá“ scéna se neliší kromě množství peněz, které vydělávají. Je to drsné tvrzení? Pořád si to myslíte? Co jste myslel tím "v souladu s trendy doby“?

Nevím, jak to vypadá dnes, protože se necítím být součástí žádné scény. Tak to tehdy bylo; "hardcore je v módě“ nebo "váš skateboardový bůh“ se neobjevil z ničeho nic ;) Podrobněji jsem to popsal na webu SMAR SW, ale ve zkratce to bylo takhle: každé prostředí "produkuje svou vlastní korektnost“, co považuje za "doporučené“ a "zakázané“. Fala vydali své první album (podle scény nebyli "true“, protože za týden prodali tolik kazet, co celá "true“ scéna za rok). Pro nás to byl "zázrak“, protože jako mladá kapela jsme mohli mít vlastní album a díky tomu naši hudbu objevili lidé po celém Polsku, nejen v Rzeszówě. Díky tomu jsme mohli hrát koncerty po celém Polsku. Po událostech v Jarocinu '93 jsme chtěli, aby nás vydali "Nobody Knows“, ale Woł (náš dobrý přítel, který organizoval několik koncertů) neměl peníze na studio ani na to, aby nás vydalo QQRYQ. Pro tyto labely to byla skvělá příležitost, jak vydělat spoustu peněz (což byl vždycky problém a překážka pro vydávání dalších alb), ale oni nás nechtěli. Tak jsme přijali nabídku Silvertonu, která nám konečně umožnila koupit si pořádné vybavení, se kterým bychom si mohli hrát. Je směšné, že se na vás "scéna“ zlobí, že vydáváte album se Silvertonem, když oni sami to vaše nevydávají. Přišlo mi to patetické, když později na letáku propagujícím album "Suicide“ Pietia "svému kruhu“ vysvětlil, že ho QQRYQ vydávají, protože jsme teď "praví“, i když on sám měl velký zájem o vydání předchozího alba "Świadomość“, ale jeho partner byl proti. Je příznačné, že na prvním albu "In Unity, the Power“ je skladba "SMAR SW“ shrnutím článku od Pietie. QQRYQ se s námi nikdy nedohodli ohledně alba "Suicide“ a na vrácení "master tape“ jsem čekal několik let. Když jsem vydal THCulture, chtěl jsem se tomu vyhnout, a tak jsme alba vydali u místního "nezávislého vydavatele“, BOOFISH. Zdálo se, že kdybych majitele společnosti znal roky a společnost by fungovala, něco by se změnilo. Nic se nestalo. Stejně jako u QQRYQ, ani BOOFISH se s námi nedohodli ohledně alb THCulture a majitelka/kamarádka mě odkázala na soud, protože věděla, že jsem anarchista a nepůjdu s ní k soudu.

10. Potkáváš se ještě s Ninjou? Četl jsem rozhovor s jeho kapelou Triglav a jeho prohlášení, která naznačovala, že nikdy neměl nic společného s libertariánskou stránkou punkové scény, mě velmi pobavila. Nebo možná ne? :)

Neviděl jsem ho od Jarocina '94, kde to málem skončilo rvačkou ;). Myslím, že měl hodně společného s "libertariánskou stránkou punkové scény“ - hrál hlavně v SMAR SW, byli jsme spolu aktivní v hnutích jako Svoboda a mír a Anarchistická anarchistická miedzymiastówka, účastnili jsme se tehdy mnoha akcí, demonstrací a happeningů a společně jsme zmlátili nacisty a narodniky. Jak jsme ale "síleli“ a stali se jednou z drsnějších partií v Polsku, občas se to zvrhlo v pouhé "bičování“ a "porcování“. To se mi v Jarocinu nelíbilo, někteří členové partie se zajímali o pálení pytlů s lepidlem a mlácení "odbojářů“ v rámci "očištění punkového hnutí“, zatímco pili alkohol. Na koncertech a festivalech se dají dělat lepší věci než být policajtem - i "punkovým policajtem“ :( Moc vždycky korumpuje ;) Ninja byl dobrý kamarád a skvělý společník na noční konverzace; Mám hezké vzpomínky téměř na všechno, co jsme spolu zažili. Postupem času se ale rozdíly mezi námi prohlubovaly a bylo nemožné si dál hrát nebo se kamarádit s někým, kdo se procházel s keltským křížem a něčím, co bývalo legrační orlicí.

11. Na jakém projektu radios.cz pracujete?

Před pár lety jsem začal s tvorbou webových stránek. Kamarád z České republiky (který tam pořádal koncerty THCulture) s velkou sbírkou historických rádií mě požádal, abych s jejich využitím vytvořil webové stránky, kde bych mohl prezentovat kapely, pro které pořádal koncerty. Zpočátku tam byly jen skladby z mých alb a několika dalších kapel. Postupem času se projekt rozrostl; mnoho kapel mělo a má zájem o to, aby se jejich hudba objevila, a dnes hrajeme přes 1500 písní od kapel z celého světa - každý týden se v našem vydání "Zvuk týdne“ objeví nová kapela. Mít vlastní rozhlasovou stanici byl mým dlouholetým snem, zejména po uvádění "Canal 666“ na Rádiu Centrum v Rzeszówě (po šesti pořadech byl program na žádost radních AWS zakázán a odstraněn z rozhlasového programu). Od začátku je rAdios.cz založen na třech pilířích: "nezávislý“, "bez reklamy“ a "neziskový“. Radyjko vysílá, hudební databáze se rozrůstá, česká sekce stále pořádá úžasné akce a koncerty - zvu vás k poslechu, čtení a sledování (kromě hudby zde najdete spoustu videa a nezávislých informací z celého světa) https://www.radios.cz - bezplatné rádio pro svobodné lidi.

12. Slovo na neděli

Zrušení trestů za konopí není konečným cílem. Mám zájem o zrušení trestu za svobodu.

Děkuji, s pozdravem.

Ściana Wschodnia #11 / Scenowy Dzielnicowy #2 - Split Zine

ROK: 08.2010

FORMÁT: a4

POČET STRAN: 60

VYDÁNÍ: tištěná, měkká vazba

OBSAH Ściana Wschodnia #11: poezie od Rottena a Bentona/NIHILIZM, BROKEN FIST, DEATH ROW, DUPA ZBITA, HARD TO BREATHE, OVER THE TOP, POSING DIRTT, ON WITH LIFE, The LINE, TOB, stříkačkový zin, GAZON, COMMON ENEMY, články, recepty, grafika, komiksy, reportáže, recenze

OBSAH Scenowy Dzielnicowy #2: SKITSYSTEM, GAVIN PORTLAND (trochu o islandské scéně), IN DEFENCE, HELLO BASTARDS, Jogurt/SMAR SW, sloupkový rozhovor o článku 278 v Rakousku, reportáž z Palestiny, islám a DIY scéna + průzkum, jak hluboko můžete klesnout? (nová zpropadená taktika krajní pravice v Polsku), rasismus v Jižní Africe, situace v zemi a mistrovství světa ve fotbale 2010, squatting v Polsku

• 0 komentáře
  žádné komentáře
• napsat komentář 
  komentář