Dívám se do budoucnosti jako motýl před zimou, čas neustále plyne. Spjatý s tady a teď jako dítě vnímám čas, jehož každý okamžik je velmi živý. Extatický úžas, extatická intuice, extatický pohyb, fragment tance energie. Paměťová matrice rozumu a citu dosahuje naprosté nezávislosti na formě. Vidím jasně, slyším, cítím chutě v pocitu skutečného doteku. Křídla bijí do vzduchu již bezvládně, jsem celek a sled.
Čekáte, že začnete létat, když sedíte bezpečně v hnízdě svých přesvědčení. Není to létání, je to třepotání křídel, vize se rozvine dřív, než ji rozluštíš.
Je to vize nezávislosti bytí, myšlení a sebeurčení. Spojení s hlasem intuice vycházejícím z těla a mysli, naladění se na jeho obsah ve vztahu ke světu a odpadnutí od tyranie struktur vnucených vzorců chování. To je vědomí naprosté svobody!
Vize překypuje mocí, moc chce ovládat vizi. Vytváří sociální službu, službu obrany proti vizi. Cyklus se opakuje, struktura proti procesu....
